Milé sestřičky, milí bratři,

 všichni koukáme, co se to děje a v jaké situaci jsme se to ocitli.
Nikdo nic podobného neznáme. Najednou jsme doma ve svých
karanténách. Společnost je v karanténě, vlaky, státy. I bohoslužby.

To nikdo ještě nezažil...

Milí.

Není to ani týden, co naše vláda v nouzi omezila jednu ze svobod a zavřela hranice – a my jsme si s mým saským přítelem dělali legraci, že se musíme ilegálně setkat na zelené hranici a utkat se v šiškové bitvě o chatrný přístřešek u Pravčické brány. A hned se mě přítel ptal: nejsou to všechno vlastně ty rány egyptské? Ale pak už legrace skončila. To, co se děje, nikdo ještě nezažil a vidíme vlastně jen zpětně, co se to vlastně děje ... a co se může stát. Ne, ještě pandemie není ani jako letošní chřipka. Ale už je vidět, že nebýt přesně racionálních kroků vlád a odborníků po celém světě, že by se všechno vymklo kontrole. A pak by to byla nová španělská chřipka, které se lékaři bojí. To, co se před našima očima děje, je balancování na hraně propasti: zvládnutí nebo nezvládnutí pandemie. Všichni musíme fandit našim bojovníkům a modlit se za ně – a na všech frontách bojujeme každý z nás: neroznést ani o píď virus.

Ne. Není to rána egyptská, odpovídám příteli i sám sobě a vám. A pokusím se to vysvětlit. Vnést do toho trochu světla.

.............

Milí přátelé,

i když nejsme - až na výjimky jako nešpory - skupina nad 100, musíme všechna naše shromáždění kromě neděle u nás v Libčicích zrušit. Není to úplná legrace a není na místě mluvit o opatřeních státu jako o hysterii. Já sám za sebe se nebojím prodělat nákazu v mírném a snad ani v těžkém průběhu - ale tam si nejsem už jistý. Jenže je právě u této epidemie naprosto jasné, jak hodně odpovídáme za sebe navzájem. A jistě jsou mezi námi někteří, kteří by nemuseli nemoc ustát. A v tom to je.

PROTO NAVRHUJI ZA CELÝ SBOR TAKOVÉ STANOVISKO:

Připojujeme se k opatřením našeho celého státu, i když nejsme skupina nad 100 lidí. I když se pravděpodobně nejedná o světovou pandemii podobnou tzv. španělské chřipce z první světové války - my to nijak nemůžeme vědět, nevíme, co virus ještě udělá. Ale vidíme názorně strukturu takové pandemie, epidemie nám doslova ukázala zuby, a učíme se, co máme dělat. Nikdo jsme nic srovnatelného nezažili.

Věc má dvě roviny:

protože epidemii nebo pandemii nejde z principu zabránit, je nejpodstatnější ZPOMALIT ji v čase, to je smysl kroků italské, české a jiných vlád (příklad: taxikář, který se infikoval přímo v Praze, další tři dny přepravoval zhruba 100 dalších pasažérů - kteří za tři dny, než se na věc přišlo, pravděpodobně infikovali nespočítatelné množství dalších, včetně rodinných příslušníků - právě tohle mají restrikce státní správy zpomalit, třeba tím, že děti nepůjdou mezi další děti do školy. Zastavit to nejde). Zpomalením se můžeme vyhnout nezvládnutelnému zahlcení zdravotního systému, pak ekonomiky a možná celosvětové panice.

Druhá rovina je ale i pod hranicí sta lidí - a tu máme také na starost. Můžeme mezi sebou přece mít někoho, kdo by případné nákaze neodolal - mezi dětmi, seniory, i mezi dospěláky. Nikdo totiž nevíme přesně, jak jsme uvnitř zdraví. A za ně právě neseme společnou odpovědnost. Právě proto teď "ochromujeme" své sborové aktivity na minimum, tj. nevytvoříme uzlové body infekce ani v malém. Přejímáme tak spoluodpovědnost za jednotlivce mezi námi - a za zpomalení případného rozšíření od nás ven.

Nejde o strach ani o přehnanou hysterii, ani o paniku. Jde o náš díl odpovědnosti nejen "nad" limitem 100, ale i "pod" ním.

Pro TENTO A PŘÍŠTÍ TÝDEN (do 22. března 2020) ponecháváme v platnosti POUZE NEDĚLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ, které povede farář, pokud bude jistě neinfekční. Kdo z vás přijedete, to je pak na vás osobně. Když budeme 3, bude to stačit. Po 22. březnu uvidíme, jak dál - zda mimořádná opatření ukončíme nebo prodloužíme - to už budeme o něco chytřejší.

Znamená to, že posunujeme o 1 - 2 týdny výroční sborové shromáždění, které mělo být v neděli 22. března. Rušíme i setkání s paní Hogenovou na třicátnících. Domluvíme samozřejmě další termíny - a nebojte se - maminky, dětičky, děti, předkonfirmandi a všichni ostatní - po nemoci se zase uvidíme a uvidíme se ještě spoustakrát!

Nenavštěvujte se, prosím. Ale volejte si a modlete se za ty ohrožené mezi námi - a za ty ohrožené na celém světě. Za doktory, sestřičky - a za ty, kteří nedosáhnou na žádnou zdravotní a jinou pomoc.

Buďte všichni v Pokoji - co přesahuje, převyšuje náš rozum.

Váš Tomáš, farář  (Libčice nad Vltavou 11. března 2020)